Velká literatura je bezesporu věcí velkého talentu. I zkušení a oceňovaní spisovatelé však musejí stále zkoušet, jaký přístup funguje, a jaký ne, jakou perspektivu ten či onen příběh vyžaduje. Hledají metodu. A když ji najdou, stane se často jejich výrobním tajemstvím, které odhalují zdráhavě a po malých dávkách. Oblíbená polská spisovatelka a laureátka Nobelovy ceny za literaturu Olga Tokarczuková se rozhodla udělat pravý opak. Ve svých esejích, fejetonech a přednáškách projevuje svou zvědavost a přístup vnímavého vypravěče, který nyní čtenářům předkládá i ve stejnojmenné knize. Přibližuje, jaké zážitky a myšlenky ji formovaly, čeho si v životě všímá a na co by se nemělo zapomínat. Zpoza známých románů tak vyvstává nejen autorská mysl, ale i citlivý a inspirativní postoj ke světu. Koneckonců každý může být občas vnímavým vypravěčem.
–––
Vnímavého vypravěče lze považovat za jednu velkou oslavu literatury, její komplexity a především síly. V kombinaci s vnímavostí a zvědavostí se pak literatura zdá být jediným a nejúčinnějším lékem pro lidstvo.
— Kultura na co dzień
Olga Tokarczuková (nar. 1962) patří k nejoblíbenějším a nejoceňovanějším současným polským spisovatelům. Její knihy byly přeloženy do více než dvaceti jazyků. Mezinárodního úspěchu dosáhla svou třetí knihou Pravěk a jiné časy (1996, česky 1999, 2007). Thriller Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých (2009, česky 2010, 2017) zfilmovala režisérka Agnieszka Hollandová. Za romány Běguni (2007, česky 2008) a Knihy Jakubovy (2014, česky 2016) Tokarczuková získala nejprestižnější polskou literární cenu Nike, za Běguny pak rovněž dostala Mezinárodní Man Bookerovu cenu a je také laureátkou Nobelovy ceny za literaturu za rok 2018.