O knihách a čtenářích

Bells – Education & Publishing LTD
1 review
Ebook
28
Pages
Eligible

About this ebook

Ukázka z první kapitoly:

Jedna z ustálených otázek, kterými někdy obtěžujeme své bližní, je: Kterou knihu máte nejraději? Jako většina ustálených otázek, je i tato otázka naprosto nepřesná. Správněji by měla znít: Kterou knihu v takové nebo makové situaci máte nejraději? Zajisté jinou knihu má člověk nejraději, pokud je ve výhodné a epické situaci kluka, jenž zrovna váhá, má-li si pořídit prak nebo číst Curwooda; jinou, jsa stižen zmatkem puberty; jinou, jsa po uši zamilován; a opět jinou po onu větší a vážnější část života, kdy honí hřebenem po hlavě první i následující šediny. Toto ovšem je stará vesta; lze se jenom divit, že když už se vydávají knížky „pro děti“ nebo „pro dospívající mládež“, nevydávají se jiné knížky s výslovným označením, že jsou pro mladé osly nebo pro staré šedivce, pro rozvedené manželky, nebo pro osamělé bručáky. Avšak i když nehledíme na tyto rozdíly věku, nehodí se každá kniha, byť byla sebe lepší, do každé situace. Na příklad bible se obyčejně nehodí jako cestovní lektyra do vlaku. V čekárnách zubařů nejsou zpravidla vyloženy básně, aby si jimi pacienti krátili čekání. Člověk se k ranní kávě nepustí do Hugových Bídníků, nýbrž daleko spíše do novin.

Řekl bych vůbec, že ráno se jaksi nehodí ke čtení knížek; člověku se to zdá být mařením času. Teprve s pokračujícím dnem pomalu roste schopnost a potřeba číst knížky a vrcholí obyčejně v noci; celkem vzato, čtenář patří mezi zvířata noční, a proto jeho odznakem bývá sova a nikoliv slepice nebo kachna, jež by jinak vhodně vyjadřovaly čtenářovu hltavost. Jen noviny jsou dělány pro ranní čtenáře držící v ústech rohlík nebo visící v tramvaji na držadle; abychom tak řekli, noviny jsou plachta, se kterou člověk vyplouvá do božího dne. Naproti tomu revue se čtou nejlépe po obědě, kdežto kniha, podobně jako láska nebo flám, je hlavně záležitost noční.

Ukázka ze třetí kapitoly:

Hned předem se ohrazuji, že se nemíním plést do didaktiky. Nekladu si otázku, jak se mají děti učit číst, nýbrž jak opravdu čteme. Pokud mohu soudit podle sebe, čteme ve skutečnosti globálně, čteme najednou celá slova a ne písmenko po písmenku; jedním pohledem obsáhneme celé slovo a už víme nebo si myslíme, že víme, co tam je napsáno. Onehdy jsem šel podle hospody a na ní visela plechová tabulka s namalovaným bicyklem; pod ní jsem četl nápis „Klub cyklistů VŘED“. Teprve po několika vteřinách jsem se podivil jménu tak ponurému. Snad jsem se zmýlil, řekl jsem si, a vrátil jsem se k té tabulce. „Klub cyklistů VŘED“, četl jsem po druhé a kroutil jsem hlavou nad tím podivným klubem. Teprve při sedmém čtení jsem shledal, že tam je napsáno „Klub cyklistů VPŘED“. Tento případ ukazuje, že při zběžném čtení spíše odhadujeme slova, než abychom je četli. Při rychlém čtení vnímáme jen začátek a celkovou podobu napsaného slova, a už se nám vybaví celé slovo; obyčejně čteme, abych tak řekl, stenograficky; číst slabiku po slabice odporuje našemu čtenářskému tempu.

Vzpomínám si, jak čítala nebožka babička své modlicí knížky nebo noviny; ostatně neříkala číst, nýbrž „říkat si“, kdežto „číst“ pro ni znamenalo asi tolik, jako tušit nebo hádat: „Četu, že bude pršet.“ A opravdu „si říkala“ všechno, co četla očima, tiše pohybujíc rty. Toto staré písmácké čtení nebylo globální a nebylo rychlé; každé slovo bylo při čtení rozloženo ve slabiky a pak shrnuto v celek. To nevyskakovala hotová slova, nýbrž vznikala čtením; oko zjišťovalo písmena a slabiky a ucho je shrnulo v celek. Kdepak bychom dnes stačili s tímto pomalým tempem! My už nerozkousáme svou duševní potravu, my ji polykáme v celých kusech, v celých slovech a pomalu už v celých větách. Babička putovala pěšky po švabachových řádkách svého nebeklíče, kdežto my se řítíme svou četbou jako na závodním motocyklu, že se nám slova jen tak tak mihají před očima jako okrajové patníky. Teprve když čteme něco, co se mocně a osudově týká našeho osobního zájmu, přestáváme číst zběžně a globálně...


Ukázka z první kapitoly: Jedna z ustálených otázek, kterými někdy obtěžujeme své bližní, je: Kterou knihu máte nejraději? Jako většina ustálených otázek, je i tato otázka naprosto nepřesná. Správněji by měla znít: Kterou knihu v takové nebo makové situaci máte nejraději? Zajisté jinou knihu má čl...

Discover more

Ratings and reviews

1 review

About the author

Karel Čapek (9. ledna 1890 Malé Svatoňovice – 25. prosince 1938 Praha) byl český spisovatel, novinář, dramatik a překladatel. Byl mladším bratrem malíře a spisovatele Josefa Čapka.

Ačkoli byl Čapek sedmkrát nominován na Nobelovu cenu za literaturu, nikdy ji neobdržel.

Jeho jméno však připomíná několik ocenění, například Cena Karla Čapka, kterou každý druhý rok uděluje Český PEN klub za literární dílo přispívající k posílení nebo udržení demokratických a humanistických hodnot ve společnosti. Sehrál také klíčovou roli při založení Československého PEN klubu jako součásti Mezinárodního PEN klubu.

Josef Čapek (23. března 1887 Hronov – mezi 13. a 15. dubnem 1945 Bergen-Belsen) byl český malíř, grafik, knižní ilustrátor a spisovatel.

Miroslav Halík (30. června 1901 Domažlice – 5. srpna 1975 Praha) bibliograf, editor, literární historik.

Karel Čapek (9. ledna 1890 Malé Svatoňovice – 25. prosince 1938 Praha) byl český spisovatel, novinář, dramatik a překladatel. Byl mladším bratrem malíře a spisovatele Josefa Čapka. Ačkoli byl Čapek sedmkrát nominován na Nobelovu cenu za literaturu, nikdy ji neobdržel. Jeho jméno však připomíná ně...

Rate this ebook

Tell us what you think.

Reading information

Smartphones and tablets
Install the Google Play Books app for Android and iPad/iPhone. It syncs automatically with your account and allows you to read online or offline wherever you are.
Laptops and computers
You can listen to audiobooks purchased on Google Play using your computer's web browser.
eReaders and other devices
To read on e-ink devices like Kobo eReaders, you'll need to download a file and transfer it to your device. Follow the detailed Help Center instructions to transfer the files to supported eReaders.